Bojovnici Luny

Upíři se od normálních lidí vzhledem prakticky neliší. Snad jen mají poněkud muskulantnější postavu (ale jen trošku) a bledou kůži, ale běžný člověk je od ostatních lidí nerozliší a bude je s největší pravděpodobností pokládat za cizince odněkud ze severu, kde příliš nesvítí slunce. Samozřejmostí jsou špičáky (horní), které mohou mít 2-3 cm, oba extrémy se ale vyskytují jen velice zřídka. Prakticky všichni upíři mají špičáky 2,3-2,7 cm dlouhé. V zavřené nebo polootevřené puse nejsou vidět (upíři mají drobný předkus, který jim umožňuje špičáky zasouvat do speciálně rostlých „tunýlků“ před dolními zuby). Existují další rysy upírů, jako třeba velmi plné rudé rty atp., osobně jsem proti, ale tohle je detail, který si může každý PJ upravit podle sebe. Ohledně oblékání, osobně se přikláním k „normě,“ tedy černý plášť s kapucí a sytě červenou podšívkou pro vůdce a normální černé pláště pro ostatní (při normálních příležitostech, při boji mají běžné oblečení a přes něj ještě přehozené brnění, pokud nějaké vhodné mají). Fantazii se ale meze nekladou, takže není problém narazit na klan upírů zakládajících si na nějaké historické tradici nosící třeba červené pláště či zlatavou kazajku. Ohledně tetování, řadových upírů se obvykle netýká (ale opět záleží na jednotlivých klanech), ale výše postavení nějaké mívají. Záleží jen a jen na světě, zda se upíři budou držet pro nás obvyklých zvyklostí, nebo ne. Poslední zmínku o vzhledu bych chtěl věnovat černochům. Černí upíři se nevyskytují. Upíři jsou totiž v tomhle ohledu rasisté a udělat z černocha upíra je pro ně podobně nereálné, jako pro nacistu udělat z žida polního maršála svých vojsk (nehledě na to, že by nebojoval). Zda je to geneticky možné se neví, nikdo nic takového nezkoušel, je ale možnost, že černoch mutaci nepřežije (pokud máte hráče, kteří odmítají vzít odpor svých postav k něčemu obdobnému na vědomí). Fyziologie V hrudi upíra je značné množství místa, které se využije jako prostor pro svaly. Tyto jsou velmi silné a jejich „výkon“ se přenáší na končetiny pomocí speciálních „provazců“ z nanovláken. Ty jsou velmi pevné, jsou složeny z více tenčích vláken, vedoucích od jednotlivých článků prstů. Je jich 5, každý se dělí na další 4 význačné (ty pak na hafol menších) – na každou končetinu a hlavu jsou 4 – stahovací, natahovací a pro pohyby do stran. Upíři nemají prakticky žádné vnitřní orgány. Pouze srdce. To je ovšem kompletně jiné, než u lidí. Začíná někde v oblasti zátylku (je kryt páteří) a vede asi 30 cm dolů, kde končí. Je to vlastně trubka. Upírova cévní soustava je otevřená, cév je jen 5 a jsou velmi krátké. Směřují směrem k hlavě (10 cm), k ramenům (15 cm) a k nohám (25 cm). Kromě tohoto orgánu nemá v hrudi a břiše žádný. Prakticky celé tělo je tedy tvořeno svaly. Zásobování kyslíkem je obstaráváno pouze pokožkou, nutno ovšem podotknout, že nanovlákna jsou výborně prodyšná, takže s tím není žádný problém. Pokožka je prodyšná i „zevnitř,“ takže toto vstřebávání kyslíku může probíhat i v dutině nosní či ústní a jelikož jde odtud kyslík přímo do srdce, stačí to pro zásobování celého těla (spotřeba kyslíku je ovšem u upírů nižší, než u lidí, protože upír nepotřebuje z těla odvádět tolik škodlivin, vysvětlím u absence vylučovací soustavy). Jak to, že nemají další orgány? Trávicí soustavu nepotřebují. Živiny získávají rovnou z krve těch, které vysají. Tekutin z krve získávají taky dost. Ohledně dýchací soustavy, to už bylo vysvětleno výše. Absence vylučovací soustavy je pak nutnost. Upíří buňky se neustále množí a toto je jediný způsob, jak jejich počet redukovat (otrava v důsledku neodvádění škodlivin). Mrtvé buňky se oddělují od tkáně, krví se dostávají k srdci, kde je speciální „síto“, které je zachytí. Poté je „vnitřek“ buňky vysát virem, který zde žije s upírem v symbióze a látky, které zbývají (hlavně nanovlákna), poslouží jako stavební kámen pro nové buňky. Ohledně mluvení, zvuk vzniká prouděním vzduchu přes hlasivky. Tento pohyb ovšem může být i u upíra. Ústní dutina vypadá normálně až do míst, kde má být hrtanová příklopka. Ta je totiž o něco níž, kde chrání srdce a je skoro pořád zavřená. Otevírá se jen, když upír saje krev (během této doby se zastavuje srdeční aktivita). Vzduch však v upírově krku koluje více méně normálně, což mu umožňuje normálně mluvit. Fyzické vlastnosti Upíři mají oproti lidem, kterými bývali (dále původním lidem) vyvinutější svaly, ale ne natolik, aby se to nedalo odbýt větou: „Poslední dobou jsem si dával dost do těla.“ Jak bylo řečeno, od svalů vedou jakési „provazce“ dovnitř do těla (vnitřkem, samozřejmě), kde mají upíři zvláštní sval, který se vyvinul na místo orgánů. Tento speciální sval spolu s „provazci“ prostupujícími tělo upírů a nanovlákny, kterými je upíří tělo tvořeno, má za následek, že upíři mají mnohem větší sílu, než původní lidé. Navíc ještě silnější stávající svaly… Síla upíra je o 12-16 vyšší, než u původního člověka. Čím silnější byl původní člověk, tím méně síly mu nyní přibude, ale i tak bude rozdíl v síle značný. Odolnost se zvyšuje o 9-12, opět čím vyšší byla původně, tím menší bude zvýšení. Obratnost a inteligence zůstává stejná. Bonus za charismu při jednání s lidmi se považuje v jistých případech za o 1 menší, protože z upírů čiší jakési neprobádané tajemno. Někdy to ale může být i k dobru věci a chtělo by to bonus, je to vlastně spíše RP záležitost, postih či případný bonus je pro ty, co raději všechno odbývají kostkou, i když takových (aspoň doufám) moc není. Pokožka upíra je bledá, zachovává si pružnost, ale není snadné ji poranit. Je to dáno faktem, že celé upíří tělo je protkáno nanovlákny (viz. níže). KZ pokožky je tedy 10 (ano, víc něž kov). Běžné brnění upíři nenosí. Jejich pokožka je již tak pevná, že by jim KZ žádné obyčejné brnění nezlepšilo. Ze závěrečné tabulky to tak nemusí vyznít, ale zde se již předpokládá, že starší upíři mají kouzelné předměty, mezi nimi i kouzelné brnění. Příklad: Upír kousl dva přátele, barbara a elfa. Elf měl sílu i odolnost 9/-1, barbar měl sílu a odolnost taktéž stejnou, a to 17/+3. Elf je v obojím velmi zakrnělý a tudíž bude navýšení jeho vlastností markantnější, než u barbara, který má obě vlastnosti značně vyvinuté. Pro elfa odpovídá maximální navýšení, pro barbara naopak navýšení nejvyšší. Až upíři „dospějí“, bude síla elfa 25/+7 a odolnost 21/+5, barbarova síla bude 29/+9 a jeho odolnost bude 26/+7. Nanovlákna Nanovlákna jsou vlákna „submikronových průměrů“. Pro představu: poměr velikosti průměru nanovlákna a fotbalového míče je srovnatelný s poměrem velikosti fotbalového míče a zeměkoule. Jsou velice lehká a mají jedinečné vlastnosti, ať už mechanické, či absorpční. Chování Upíři nejsou ve své podstatě zlí, ale pokud nemají zemřít, musí se živit krví člověku podobných humanoidů (z pravidlových ras lidé, barbaři, elfové, hobiti). To jim nedává příliš na vybranou a musí jednat zle. Nevyžívají se sice v žádných „hnusárnách,“ na to jsou obvykle dost inteligentní, ale pro dosažení svého cíle udělají prakticky cokoliv. A jaké že jejich cíle jsou? Upíři se obvykle příliš nezabývají běžnými starostmi lidí (ale to ani většina dobrodruhů na vysokých úrovních, takže žádné překvapení), bojují za „vyšší“ cíle. Pokouší se dodat většího významu nemrtvým, které berou za živé bytosti a proto nenávidí jejich vyvolávání. Zastávají názor, že být nemrtvým je čest a temní mágové často vyvolávají nemrtvé i z takových, kteří si to podle upírů nezaslouží. Úplně nenávidí čaroděje pokoušející se vyvolávat upíry (což ovšem končí nezdarem). Upíra totiž není možno vyvolat. Proč mají upíři „rádi“ právě nemrtvé? Upíři se považují za nejdokonalejší formu života (a upřímně, něco na tom je). Nemrtvé pak považují za vyvinutější, než lidi, leč méně vyvinuté, než oni sami. Tato „láska“ k nemrtvým také vychází z jejich relativní dostupnosti, přeci jen, který normální člověk bude dobrovolně sloužit upírovi? Upíři se i po smrti původních lidí chovají podle jejich přesvědčení, ovšem časem si přivyknou na to horší chování. Zákonně dobrý člověk, ze kterého se stane upír, se raději zabije. Ostatním přesvědčením záleží spíše na nich samotných a tak budou konzumovat krev lidí, i když zmateně dobří budou vyhledávat potravu spíše v různých lupičích či podivných existencích, jako třeba žebráci… Až bude dost mocný, může se domluvit s představiteli některého města, že mu budou vydávat všechny odsouzence na smrt. Takovýchto lidí se ale obvykle nenajde dost a tak bude muset i „dobrý“ upír zabíjet a vysávat nevinné lidi. Upírům zůstávají city a vzpomínky, takže ve většině případů nezabijí své rodiče či přátele a obvykle se snaží udržet vztah se svými láskami, což se ale většinou projevuje odmítnutím a následnou vraždou v zoufalství, protože upír může jiné tvořit až v úplné „dospělosti“ a málo který smrtelník žije tak dlouho, aby si upír mohl počkat a pak ze své lásky stvořit taktéž upíra. Jak vidno, když má upír k někomu vztah, nastávají potíže. Pravdou ovšem je, že většina lidí hledí spíše sama na sebe. Jak už bylo řečeno, zákonně dobří se radši zabijí a ostatním pak záleží převážně na nich samotných. Ono je to ale spíš než dobro a zlo, pozice lovec a kořist. Nedivme se tedy, když v upírově skrýši najdeme vystavených pár trofejí (povětšinou lebek). Poslední kapitolou chování je učení se bojovým uměním. Snad by to mělo být jinde, ale ono jde o zálibu, které, ač se to může zdát divné, nakonec propadne skoro každý upír. Pomocí bojového umění si mezi sebou upíři řeší problémy. Jednak by byli hloupí, kdyby se zabíjeli navzájem, lepší je, když si toho druhého podmaníte a on vás pak poslouchá, jednak se víc předvedete (je mnohem efektnější někoho z otočky a výskoku kopnout, než do něj „suše“ zarazit meč) a jednak je boj na život a na smrt u upírů velice zdlouhavý, ne-li takřka nemožný. Pravidlově se toto nedá příliš zpracovat, jisté ale je, že upíři se bojovému umění věnují velice intenzivně a mělo by to být znát. Mají na to fůru času a i skutečný mistr by se mohl od upíra v tomto oboru něco naučit. Společenství Asi 150 let po té, co se z člověka stane upír, je jeho vývoj dokončen. V době „dospívání“ upír odchází ze své skupiny (klanu) a z mladších kolegů si a porůznu posbíraných upírů si sestaví skupinu vlastní. Ta čítá 3-5 mladých upírů a jejich takřka nebo již úplně „dospělého“ vůdce. Ten si vyhlédne 1 nebo 2 adepty (mezi lidmi), které nakazí. V budoucnu to budou velitelé jeho klanu při akcích (on samotný obvykle zůstává v pozadí). Tato dvojice/trojice jsou přátelé a velice pospolu drží, alespoň do rozpadu. Proto si mohou dovolit skupinu rozšířit. Z té se stává klan čítající 6-15 mladých upírů (méně, velí-li dvojice, více, velí-li trojice, řiď se více rozumem, než kostkou), 1 či 2 dospělé upíry (obvykle 16.-24. úroveň) a jejich knížete („otce“, obvykle 25.-30. úroveň). Upíři na vyšších úrovních už se v čele upířích band nevyskytují. Přechází ke stavbě armád a dobývání království či uskutečňování jiných vyšších cílů. Dospělí upíři si udělali vlastní „děti“ a nyní se stávají knížaty vlastních klanů a historie se opakuje (takhle to vypadá, že se upíři množí, ale nezapomínejme na upírobijce, či dokonce armády, které mohou být proti upírům postaveny). Bývalý kníže je obvykle dost moudrý (inteligence i toho nejpitomějšího barbara se za ta léta vypiluje někam k 15/+2, pokud ovšem přežije, což je u „pitomce“ dost nepravděpodobné) a začíná mít tak akorát po krk těch vlezlých lovců upírů. Buďto se osamoceně odebírá na nějakou velice nebezpečnou misi, pro normální lidi nesplnitelnou (a nezřídka kdy za dobro, ve snaze na konci života napravit škody, které způsobil), kde obvykle umírá, nebo se stává iluminátem, přičemž ostatní nemají ani ponětí o jeho upírství. Nyní vyhlazuje většinu temných mágů (pravidlově čarodějů) v okolí, což často může vést ke zdání, že je dobrým. Poté se věnuje sestavování vlastní armády z osvobozených a volně posbíraných nemrtvých (osvobození v prvních řadách, tedy je vlastně jen využije). Pokud se mu podaří dobýt určité území, zakládá vlastní temnou zemi nemrtvých. Pokud se upír dá touto cestou, vydržuje si několik vesnic chutných lidí (elfů, barbarů, hobitů, záleží na chuti toho kterého upíra) na světlém ostrůvku v temném okolí, kam chodí na lov. Kromě těchto společenských upírů existují i upíři samotáři. Těch je velice málo. Z koho může upír-samotář vzniknout? Rozhodně ne z obyčejného sedláka… Samotáři vznikají z jedinců, kteří se již za svého života věnovali národu jako celku (v dobrém slova smyslu). Takový upír pak více, než na osobní moc, hledí na blaho upírů a má hlavní podíl na jejich rozmnožování. Platí, že jeden upír-samotář připadá asi na 50 „společenských“ upírů, což odpovídá 10ti skupinám nebo 4 klanům. Jelikož společenští upíři své kolegy prakticky nevytvářejí a úmrtnost mladých upírů je poměrně vysoká, musí se samotáři hodně činit. I tito si však velmi pečlivě vybírají, z koho upíra udělají. Počty upírů jsou regulovány samotnou podstatou jejich existence – nemohou všechny lidi povraždit, to by pak sami zemřeli. Ani nemohou útočit příliš často, to by pak lidé odcházeli do měst a stavěli by proti upírům armády. Každý klan má proto velmi velké území, na kterém operuje. V jednom království mohou být 2, vzájemně soupeřící klany a třeba 5 skupin, z nichž 2 a 2 jsou prakticky podřízeny klanům a zbylá operuje osamoceně na ostrově náležejícímu království, který je nějakých 100 mil od pobřeží. Moudrost věků Upír získává za každých 50 let, co žije, 1 bod inteligence navíc. Lidská povaha je neuvěřitelně hloubavá a když jí dáte čas, dokáže se projevovat vskutku jedinečně. I moudrost věků má však své hranice, žádný upír nemůže být inteligentnější, než nejinteligentnější kouzelník z jeho rasy. Toto je z části ústupek vůči pravidlům, kde není vyšší inteligence u postav popsaná, pak si ale musíme uvědomit, že i lidský mozek má své hranice, byť hodně vzdálené.