Kratky uvod do lykantropie
29. 10. 2007
Lykantropové jsou prastará rasa, která má schopnost ovládat některá zvířata a brát na sebe jejich podobu.
Podle druhů ovládaných zvířat dělíme lykantropy do skupin. Lykantropové nejsou k lidem příliš přátelští. Většina se špatným přesvědčením je ukrutně nenávidí, protože jsou přesvědčeni, že lidský rod obsadil svět, který kdysi náležel jim. Možná nikoli neprávem. Spřízněnost mezi lidmi a lykantropy je veliká, důkazem je, že i člověk se může stát lykantropem, byt slabším než praví lykantropové, což ovšem lidé považují za nemoc.
Lidé se lykantropů smrtelně bojí, těm žijícím ve volné přírodě často přinášejí oběti, aby je nechali na pokoji, a ty mezi sebou nemilosrdně hubí. Lykantropové se dožívají velmi vysokého věku. Není známo jejich nejvyšší možné stáří, ale jsou známy exempláře staré přes několik tisíc let. Zranitelnost: Lykantropové jsou velmi nebezpeční protivníci, protože na ně normální zbraně vůbec nepůsobí, kouzelné zbraně jim způsobují pouze stínová zranění a jedině účinné jsou stříbrné zbraně, která jim působí zranění dvojnásobné.
Lykantropům však lze ublížit, byť obtížně, i bez stříbra. Byly zaznamenány ojedinělé případy, kdy velmi silný muž dokázal lykantropa v zápase uškrtit, podobné události pak většinou přešly do legend. Stříbra se lykantropové panicky bojí. Stačí, aby byly dveře zajištěny stříbrným řetízkem či byl ve dveřích stříbrný zámek a lykantrop není nijak schopen proniknout dovnitř. Boji s někým, kdo je ozbrojený stříbrnou zbraní, se snaží vyhnout, i když by v něm zřejmě zvítězil. Raději na dotyčného pošle někoho ze své smečky má-li ji s sebou, nebo ustoupí. Všichni lykantropové jsou také zranitelní vlčím morem. Pokud ho po nich postavy začnou házet, většinou se dají na útěk. Proměna: Lykantrop je kdykoli schopen proměny z lidské do zvířecí podoby a zase zpátky Proměna je velmi rychlá, trvá pouhé jedno kolo. Ve zvířecí podobě ztrácí lykantrop část inteligence a nabývá na agresivitě. Pokud chce v této podobě uskutečnit nějaký válečný plán, hoď si na jeho bojovnost, pokud mu padne, že zaútočí, začne trhat vše kolem sebe a zapomene na své plány. Vzpamatuje se teprve poté, když kolem nebudou žádní živí nepřátelé nebo když bude nucen prchnout z jejich dohledu.
Ve zvířecí podobě pro jeho zranitelnost platí totéž co v lidské. Mrtvý lykantrop ve zvířecí podobě se promění zpět ve člověka. Pokud lykantropové počítají s tím, že se budou muset měnit ve zvíře, obvykle nenosí brnění, ovšem pokud jsou sami a bez smečky může pro ně být výhodnější bojovat v lidské podobě, a tedy si nějaké brnění nasadit. Smečka: Pokud lykantrop žije delší dobu v přírodě, mimo lidská sídla, zřejmě se stane vůdcem smečky svého druhu, pokud se v okolí taková vyskytuje. Napřed ovšem musí zabít předešlého vůdce smečky. Zvířata se ovšem shromažďují v určitých teritoriích v jistých počtech a jejich vůdce musí smečku neustále vést. Není tedy možné, aby lykantrop "sjednotil" velké množství zvířat jednoho druhu a udělal z nich armádu. Příliš velká hustota na malém prostoru by brzy vyhubila nebo vyhnala všechnu zvěř a šelmy by se opět začaly rozbíhat do kraje a tvořit smečky pod vedením nových vůdců.
Smečka je lykantropovi bezvýhradně poslušná a půjde za něj na smrt. V boji jej všichni její členové budou chránit. Lykantrop je schopen domluvit se s každým jejím členem a dát mu jednoduché rozkazy (například mu uložit, aby šel někam na výzvědy a nezdržoval se cestou lovem).
Podle druhů ovládaných zvířat dělíme lykantropy do skupin. Lykantropové nejsou k lidem příliš přátelští. Většina se špatným přesvědčením je ukrutně nenávidí, protože jsou přesvědčeni, že lidský rod obsadil svět, který kdysi náležel jim. Možná nikoli neprávem. Spřízněnost mezi lidmi a lykantropy je veliká, důkazem je, že i člověk se může stát lykantropem, byt slabším než praví lykantropové, což ovšem lidé považují za nemoc.
Lidé se lykantropů smrtelně bojí, těm žijícím ve volné přírodě často přinášejí oběti, aby je nechali na pokoji, a ty mezi sebou nemilosrdně hubí. Lykantropové se dožívají velmi vysokého věku. Není známo jejich nejvyšší možné stáří, ale jsou známy exempláře staré přes několik tisíc let. Zranitelnost: Lykantropové jsou velmi nebezpeční protivníci, protože na ně normální zbraně vůbec nepůsobí, kouzelné zbraně jim způsobují pouze stínová zranění a jedině účinné jsou stříbrné zbraně, která jim působí zranění dvojnásobné.
Lykantropům však lze ublížit, byť obtížně, i bez stříbra. Byly zaznamenány ojedinělé případy, kdy velmi silný muž dokázal lykantropa v zápase uškrtit, podobné události pak většinou přešly do legend. Stříbra se lykantropové panicky bojí. Stačí, aby byly dveře zajištěny stříbrným řetízkem či byl ve dveřích stříbrný zámek a lykantrop není nijak schopen proniknout dovnitř. Boji s někým, kdo je ozbrojený stříbrnou zbraní, se snaží vyhnout, i když by v něm zřejmě zvítězil. Raději na dotyčného pošle někoho ze své smečky má-li ji s sebou, nebo ustoupí. Všichni lykantropové jsou také zranitelní vlčím morem. Pokud ho po nich postavy začnou házet, většinou se dají na útěk. Proměna: Lykantrop je kdykoli schopen proměny z lidské do zvířecí podoby a zase zpátky Proměna je velmi rychlá, trvá pouhé jedno kolo. Ve zvířecí podobě ztrácí lykantrop část inteligence a nabývá na agresivitě. Pokud chce v této podobě uskutečnit nějaký válečný plán, hoď si na jeho bojovnost, pokud mu padne, že zaútočí, začne trhat vše kolem sebe a zapomene na své plány. Vzpamatuje se teprve poté, když kolem nebudou žádní živí nepřátelé nebo když bude nucen prchnout z jejich dohledu.
Ve zvířecí podobě pro jeho zranitelnost platí totéž co v lidské. Mrtvý lykantrop ve zvířecí podobě se promění zpět ve člověka. Pokud lykantropové počítají s tím, že se budou muset měnit ve zvíře, obvykle nenosí brnění, ovšem pokud jsou sami a bez smečky může pro ně být výhodnější bojovat v lidské podobě, a tedy si nějaké brnění nasadit. Smečka: Pokud lykantrop žije delší dobu v přírodě, mimo lidská sídla, zřejmě se stane vůdcem smečky svého druhu, pokud se v okolí taková vyskytuje. Napřed ovšem musí zabít předešlého vůdce smečky. Zvířata se ovšem shromažďují v určitých teritoriích v jistých počtech a jejich vůdce musí smečku neustále vést. Není tedy možné, aby lykantrop "sjednotil" velké množství zvířat jednoho druhu a udělal z nich armádu. Příliš velká hustota na malém prostoru by brzy vyhubila nebo vyhnala všechnu zvěř a šelmy by se opět začaly rozbíhat do kraje a tvořit smečky pod vedením nových vůdců.
Smečka je lykantropovi bezvýhradně poslušná a půjde za něj na smrt. V boji jej všichni její členové budou chránit. Lykantrop je schopen domluvit se s každým jejím členem a dát mu jednoduché rozkazy (například mu uložit, aby šel někam na výzvědy a nezdržoval se cestou lovem).
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář